jak věřit lidem a jak znovu věřit lidem. jak vymazat minulost.

všechny mé viny, stočte se do chomáče, ať vás můžu spolknout
před půlnocí se zpoza rohů linou divné zvuky
tóny nespokojenosti, chyb a křivd
moje nečinnost si jich nevšímá
je chladná a tichá jako já
je moje

life lays in your heart like in a coffin
stop faking suffering

Osaměle zde stojí tento strom na horách; vysoko vzrostl nad lidi a zvěř.
A kdyby chtěl mluvit, neměl by nikoho, kdo by mu rozuměl: tak vysoko vzrostl.
Teď čeká a čeká - nač jen čeká? Přebýva sídlu mračen příliš nablízku: čeká as na prvý blesk?


Vše bylo napsáno, vše už se stalo.

fyzický odpor převyšuje vysoké hradby našlehané sladkokyselé reality. únava to vše zahalí mlhou.

Nemůžu myslet, nemůžu spát
Nemůžu kreslit, nemůžu psát
Nemůžu žít sama se sebou
jak dál (ááá déja vu)
peklo - a každý to svoje
hudba se rachtá ve spadanym listí
odletět si tak na obláčku
a nebo pojďme hrát tu hru
tu hru že "se mám dobře"
žádné vysvětlování, jen ztuhlý úsměv
tvořit. nic mi nejde

ach a ta beznaděj!

Stovky lidí
navzájem se vidí
nechápou
že jsou mezi nimi propasti
protože se stydí