Iluze

Zavěšen v průvanu někde mezi beznadějí a prázdnem...

Asi tak se teď cejtim.

Neuskutečněný původně bezmyšlenkový sny, kterejma sem se nechal unášet a představovat si.

Pak sem spadnul na zem, přímo rovnejma nohama a řekl si, že nic nemá smysl. Jenom snění...

Sou to hlouposti.

Všechno.

co bude.

mít svý cíle a sny.

...jo ale ty cíle by asi měly bejt dosažitelný ne?

proč?

proč nesnít o -zdánlivě- nemožném...?

prázdno

Sedí v rohu kavárny a nad její hlavou se houpavě z reproduktoru line starý jazz jako kouř z cigarety. Ona sedí a hledí před sebe. Kouká do prázdna a přemýšlí o tom všem a zároveň o ničem. Snaží se vzpomenout si na uvolněné, nenucené chvíle. Kéž by jich bylo víc pomyslela si. Před sebou ne stolečku vedle jejího šálku s kávou ležel otevřený bloček s prázdnými stránkami...

objev známých známých věcí

Naladila mě skromnou, osobní a hlavně upřímnou náladou. Byla tam atmosféra, čaj a vinyl. Chytrý a povědomý. Zas a stále dokola.

---

V těchto krušných dobách je to zapotřebí.

Studium. Rodina. Vztahy a lidé. Všechno se hroutí.

Úsměv na tváři přece jen zůstává.

Ne a ne se ho zbavit.

---

Nové plány. Zaznělo to už tolikrát, že to snad ani není možné.

Ale přece. Kolik z nich se naplní a kolik vyústí v nikam?...

Když se podívám zpět. Mnoho věcí se změnilo. Život dostává otáček a je to jedině dobře. Vše směřuje nenuceně kupředu. Nepříjemných věcí by se měl člověk zbavit. A to já udělal. Je mi líp, i když následky už budou na vždy a s nimi i spojené problémy. ///To je život, řekla potom změna na premiéře nádražního porna./// Což je vlastně dokonale výstižný... A vše bude dobré.