Sedí v rohu kavárny a nad její hlavou se houpavě z reproduktoru line starý jazz jako kouř z cigarety. Ona sedí a hledí před sebe. Kouká do prázdna a přemýšlí o tom všem a zároveň o ničem. Snaží se vzpomenout si na uvolněné, nenucené chvíle. Kéž by jich bylo víc pomyslela si. Před sebou ne stolečku vedle jejího šálku s kávou ležel otevřený bloček s prázdnými stránkami...
