fyzický odpor převyšuje vysoké hradby našlehané sladkokyselé reality. únava to vše zahalí mlhou.

Nemůžu myslet, nemůžu spát
Nemůžu kreslit, nemůžu psát
Nemůžu žít sama se sebou
jak dál (ááá déja vu)
peklo - a každý to svoje
hudba se rachtá ve spadanym listí
odletět si tak na obláčku
a nebo pojďme hrát tu hru
tu hru že "se mám dobře"
žádné vysvětlování, jen ztuhlý úsměv
tvořit. nic mi nejde

ach a ta beznaděj!

Stovky lidí
navzájem se vidí
nechápou
že jsou mezi nimi propasti
protože se stydí