11

osmadvacet mladých mužů se koupá na břehu moře,

osmadvacet mladých mužů a všichni tak přátelští,

osmadvacet let života ženy a vždy tak osamělého.

ten hezký dům na svahu je její,

pěkně a krášlivě oděna skrývá se za záclonkami oken.

kterého z těch mladých mužů má nejraději?

ach, i ten poslední je jí nejkrásnější.

kam se chystáš, paní? pokud vím,

šploucháš se tam dole ve vodě, ačkoli stojíš jako putinka ve

svém pokoji.

tančící, rozesmáté seběhlo s břehu k vodě devětadvacáté tělo,

ostatní ji neviděli, ona však viděla je a milovala.

vousy mladých mužů se leskly vodou a praménky

stékaly s dlouhých vlasů,

droboučké potůčky putovaly po tělech.

neviditelná ruka hladila jejich těla,

bázlivě přejížděla po spáncích a žebrech.

mladí muži plovou naznak, jejich bílá břicha se vzpínají

k slunci, neptají se, kdo je tak pevně drží,

nevědí, kdo tak prudce dýchá, kdo se to prohýbá v klenutý

a pohyblivý oblouk,

netuší, koho postříkali.

Walt Whitman:

:Stébla trávy

Where do you belong?

Myslím, že vím, kdo jsem. Jsem stín potácející se po zemi, hledající něco, co neexistuje stejně jako on sám.

Je k smíchu jak snadno se člověk upne k někomu jen na základě pár okamžiků.

Naštěstí (nebo snad naneštěstí) si uvědomuju, jak moc hluboku už se propadam. Pod hranici průměru, do patosu, bahna. A stojím v něm už po kolena. Nejmíň. Sem hluboko a už pomalu cejtim ten zápach. To smrdí to moje zoufalství - ve všech svých podobách a vůních.

--------------

Sea is calm. La mer. Vltava. Stát a jen tak zírat pod sebe do vody. Na to co je pod její hladinou. Pod povrchem. Nechat se ukolébat hladinou a přestat myslet na to, jak nic nestíhám.

Blabla. Sou to jen řeči.

Teď se musíme zaměřit se na nalezení klidu a harmonie. Přinejmenším najít řád.

Kdyby tak šlo uzavřít si ten podzimní vzduch do škatulky.

Procházet se večer tmou a slyšet pod sebou šustit listí. Poslouchat Dark Mood Woods od Angela a bát se.