osmadvacet mladých mužů se koupá na břehu moře,
osmadvacet mladých mužů a všichni tak přátelští,
osmadvacet let života ženy a vždy tak osamělého.
ten hezký dům na svahu je její,
pěkně a krášlivě oděna skrývá se za záclonkami oken.
kterého z těch mladých mužů má nejraději?
ach, i ten poslední je jí nejkrásnější.
kam se chystáš, paní? pokud vím,
šploucháš se tam dole ve vodě, ačkoli stojíš jako putinka ve
svém pokoji.
tančící, rozesmáté seběhlo s břehu k vodě devětadvacáté tělo,
ostatní ji neviděli, ona však viděla je a milovala.
vousy mladých mužů se leskly vodou a praménky
stékaly s dlouhých vlasů,
droboučké potůčky putovaly po tělech.
neviditelná ruka hladila jejich těla,
bázlivě přejížděla po spáncích a žebrech.
mladí muži plovou naznak, jejich bílá břicha se vzpínají
k slunci, neptají se, kdo je tak pevně drží,
nevědí, kdo tak prudce dýchá, kdo se to prohýbá v klenutý
a pohyblivý oblouk,
netuší, koho postříkali.
Walt Whitman:
:Stébla trávy
