Dalas mi čtyřlístky
bylo jich pět
schválně co nám ještě přinesou

Pasu slova
pěstuji je
těžko z nich však bude
P O E Z I E

-----
chci ovládat umění pana Krchovského !

Měsíc pluje noční hladinou
tma se přes něj přelévá
cítím že mé sny pominou
tak jako se rozpouští poleva.
Stanu se zas tou opliou
u které nastává obleva
Snad její sny bláhové
nikdy nezahynou
to by byla úleva

/návraty/

objevený zápisek, psaný v opojení vínem, po našem podivném setkáni, je tomu dávno:


Si to ty, co mi v hlavě leží.
Stále, když život dál běží.
Utíká po silnici do nikam.
Bez tebe se zalykam
vzlykam
nasucho polykam.
Naše setkání dějící se jen
tak na potkání
mě ničí.
Tvoje tělo křičí
vidim to všechno
a je mi to jedno.
Tohle si ty
ten kluk ze snu
ten po kterym prahnu.
Dneska
dneska sem tě spatřila
po tolika dnech
srdce se zastavilo
šla jsem jako opařená
snad by mě zachránila
ta věta jedna
ale já stejně nic jiného nevnímala

Skláníš se nade mnou a směješ se, jsi jen přelud, který mě ráno opustí, a pak tě ve skutečnosti hledám jen marně. Zoufám si a troufám na další myšlenky ... neměla bych, protože nezlomim tvuj ostych, to by byl přepych. Vzdych. Zoufám si a zouvám...boty. Už to tu balim. Jenom čas tim ztrácim. Je čas hledat jinou práci. Snad zmizíš stejně jako....jako co? Jako tvůj pohled, co mě dneska tolik ohromil a zabil. Do srdce, přimo tam se zabořil. Ano, přímo tam...

p r á z d n o

Ten pocit tě absolutně pohltí
že tě něco uvnitř tebe děsí
Neustále tě to tíživě drtí
přes obličej se ti pověsí
Zastavit tě donutí
bez ohledu na to, ať si kde si
Dokáže se schovat, zejména
když to hledáš
uvnitř toho všehoprázdna
prázdnem se zalykáš
prázdno jako symbol
prázdno jako tvůj idol
prázdno je modla
která ti ubližuje
jako bodlák
přímo do srdce tě bodla
i duši propichuje
ale to hlavně když
k už lepšímu se schyluje
S prázdnem mám kříž
To slovo oblíbené
samotným bohem políbené
Pokud chceš od něj utéct
musejí ti to plíce dovolit
Tudíž já nemám naději se vzdálit
Zbývá jen - nechat si život
mezi prsty
protéct.

4123

když z kanálů vylejzaj krysy
utíkaj ulicema, kolem lamp, popelnic
slyšim z dálky štěkat psy
ty zatím vylej vodu z křtitelnic
už to není jako kdysi
teď mince obrátíme na jejich líc
a uvidíme to co ty si
to čeho se bojim nejvíc
. . . to . . . to že nejsi
pak teprv budu moct věřit v nic.

vidět hlasy, cítit vlasy a slyšet růst řasy

smíšené pocity
nadáváš na rodinu?
už to nejsi ty
hrajeme na rovinu
ne na city