L'amour ou la mort

Sváděl se krutý boj
půl roku se válčilo
než odkryl se závoj
myslím, že to stačilo
použiju poslední náboj

Schopenhauer: Nezrušitelné tendence lidí dávat pozor na osudová znamení, vyrůstají z jejich předpokladu odporujícího rozumným důvodům, že je nějak možné z toho, co je přítomné a jasně jim leží před očima, poznat to, co je skryto v čase a prostoru, tedy to nejvzdálenější či budoucí, takže to lze vyčíst, stačí když najdeme pravý klíč k tajnému písmu.

Dalas mi čtyřlístky
bylo jich pět
schválně co nám ještě přinesou

Pasu slova
pěstuji je
těžko z nich však bude
P O E Z I E

-----
chci ovládat umění pana Krchovského !

Měsíc pluje noční hladinou
tma se přes něj přelévá
cítím že mé sny pominou
tak jako se rozpouští poleva.
Stanu se zas tou opliou
u které nastává obleva
Snad její sny bláhové
nikdy nezahynou
to by byla úleva

/návraty/

objevený zápisek, psaný v opojení vínem, po našem podivném setkáni, je tomu dávno:


Si to ty, co mi v hlavě leží.
Stále, když život dál běží.
Utíká po silnici do nikam.
Bez tebe se zalykam
vzlykam
nasucho polykam.
Naše setkání dějící se jen
tak na potkání
mě ničí.
Tvoje tělo křičí
vidim to všechno
a je mi to jedno.
Tohle si ty
ten kluk ze snu
ten po kterym prahnu.
Dneska
dneska sem tě spatřila
po tolika dnech
srdce se zastavilo
šla jsem jako opařená
snad by mě zachránila
ta věta jedna
ale já stejně nic jiného nevnímala

Skláníš se nade mnou a směješ se, jsi jen přelud, který mě ráno opustí, a pak tě ve skutečnosti hledám jen marně. Zoufám si a troufám na další myšlenky ... neměla bych, protože nezlomim tvuj ostych, to by byl přepych. Vzdych. Zoufám si a zouvám...boty. Už to tu balim. Jenom čas tim ztrácim. Je čas hledat jinou práci. Snad zmizíš stejně jako....jako co? Jako tvůj pohled, co mě dneska tolik ohromil a zabil. Do srdce, přimo tam se zabořil. Ano, přímo tam...