Klamání smyslů. Prolínání snů.

Zaslepenost nebo mlha před očima,

tím to začíná,

zklamáním to končí.

Řada několika bezesných nocí a dnů.

Utéct do lesů a hájů.

Putovat tam, kde je zapomenutá končina,

tam, kde je divočina.

Kde slyšíš hlasy vlčí.

Hlavně nezapoměň, vlci se neloučí.

Dyť přeci, holé tlapy ve sněhu,

nikdy neuslyšíš,

když našlapují při běhu.

Jsem na dně, ale stále na břehu.

lidi sou zvířata

23:20 - zpětně - jsem vědma. to co napíšu odpoledne se uskutečňuje s příchodem půlnoci. děsivé?

je mi ze mně špatně.

chtěla bych se k sobě otočit zády.

jak se to dělá?

--- nic nevíš.

ty malá.

hloupá ---

3 years ago

Zpětně si čtu zápisky z roku 2009 na "starém blogu". Já byla tak prorocky moudrá ach. Odteď budu nejspíš jen překopírovávat staré zápisy. Nic se nemění.

Vše se odehrává ve smyčkách, ale my se stále jako idioti divíme.

Jsme tak naivní.

Homo

„Homo ludens - ať hraje ten nohejbal nebo čumí na televizi - je člověk, který hledí jen jak zabít čas, aby nemusel stát v konfrontaci sám se sebou a se smrtí ani vteřinu. Jen jak zabít čas až do konce - až do nereflektované smrti! Jen zaspat všechno v životě! Lidská forma biotu, k níž, bohužel patří i určitý mozek, mu je hrozně nepříjemná, nanejvýš obtížná, je to pro něj danajský dar, nechce ho, chce ho jen zapřít. Homo ludens je tvor, který nechce žít, nechce být vědomý. Že byl vzbuzen z limbu do lidského života, cítí jako největší nespravedlnost a neštěstí. Jen nemyslet, jen stím být co nejrychleji u konce - a jakákoli hra ukracuje zplaťpánbůh čas, ať je to sexus, nohejbal, válka. To je ta slavná a vychvalovaná varieta biotu - homo ludens! Že to platí i pro mne? Platí to na nás všechny!"

E.Bondy - Leden na vsi

Svatá pravda Egone. Jako vždy.

Ne. Nepřestanu. Prostě nepřestanu vycházet z úžasu. Z úžasu, že moje myšlenky nejsou osamocené. A to ne jen tyhle povrchní, ale je jich víc.

Z úžasu, jak někdo dokáže přesně vystihnout tu podstatu - bez zbytečné omáčky navíc.

„Biologické vegetování je bídné a nechutné jako oplzlé pohledy starého impotenta."

minutová rychlo pseudo báseň

ona pláče a on křičí
proč ji nikdo neutiší
přes svůj řev ji neuslyší
to až teprv když se ztiší
...
zjistí že už bude pozdě
když ji vidí mrtvou v hvozdě
...
leží tam a nedutá
je celá zticha, nehnutá
teď teprv se vzpamatoval
vstal, odhodil samopal
a šel postavit vodu na kávovar

Zprávy z lesa

Zprostředkovaný zážitek.
Před očima vidím ty lesy, které jsem vždy brala jako samozřejmost, nutnost, povinnost. Každý byl jiný...
Teď mi dochází, jak moc schází. Postrádám to, když jde člověk naprosto sám lesní cestou, les se mu pomalu odkrývá a za zády zavírá. To napětí všudypřítomného života vyrovnané s klidem. Les tě vidí.
Zní to hloupě.



Zní, ale je to tak. Městská zaslepenost jen pospíchá. Musím znovuobjevit, to samozřejmé. Smutné.
Proč mají lidé nutkání stále něco dělat, stále všechny infomovat o každém svém pohybu, pořád řešit, řešit, diskutovat. Přehánět.
Všechno to teď graduje, jenže já chci přemýšlet a někdy snad ani to ... jen prociťovat.

Jako dnešní ráno. Hořící obzor a v něm topící se mraky. Začal mi hrát blues. Musela sem se smát. A přede mnou ta odporná hranatá oranžová budova, kam jsem se musela přinutit vejít. Radši bych šla stále dál...dokud...

[:žespér:]