směska smutných nocí

Ztrácím se ve světě, kterému nerozumím. Nevím proč a za čím se lidé stále ženou.

Mám ráda filmy, kde se nemluví. Scény, do kterých si každý dosadí své věty a emoce. Pochopí to po svém, to co se slovy říct nedá.

Realita je jiná. Stále je ve vzduchu všude okolo nás tendence, někomu něco sdělovat. Ztrácíme tím své niterné pocity. Vystavujeme svou duši naodiv ... ostatně co jiného vystavovat, když už ani obyčejně nahé tělo snad nikoho nepřekvapí.

-přemýšlení je totiž namáhavé, nahání hrůzu .. tak proč se mu věnovat žejo...?!!-