Byla zlá. Mluvil sem k ní a ona se smála. Proč? Měla chladné ruce i srdce.
Šli sme do lesa a rozdělali oheň. Oheň. A mezi stromy se míhaly lištičky.
Všechno sem věděl. Moje sojka mi šeptala pilně do ucha všechny ohavné detaily. Měl sem zlost. Takovou zlost. Ta zrada jí bude ještě dlouho pálit.
Ale než sem se vzpamatoval, skočila sama do ohně a rozplynula se ve svém dýmu.
Zmizela a já stál sám uprostřed toho všeho. Lesa.
Jen v poslední chvíli sem si všimnul jejího zoufalého pohledu zastřeného tolika slzami.
Teď toho lituji, snad jsem ji mohl zkusit pochopit. Tak jako ona mě.
Třeba k tomu měla nějaký důvod
Žádné komentáře:
Okomentovat