The Collector

Čirá a nezkažená lidskost. Láska nepřesněji definovatelná. Samota, která nepožírá, ale je tvůrčí. Díky ní zůstává od okolí izolován skrz clonu a objektiv. To vše se potom dá vyčíst z pár fotek. Stačí vidět nezkaženou upřímnost a ten smích. Srdce se raduje, že někdo takový ještě nedávno byl. Jen vědět, že ještě existují.

směska smutných nocí

Ztrácím se ve světě, kterému nerozumím. Nevím proč a za čím se lidé stále ženou.

Mám ráda filmy, kde se nemluví. Scény, do kterých si každý dosadí své věty a emoce. Pochopí to po svém, to co se slovy říct nedá.

Realita je jiná. Stále je ve vzduchu všude okolo nás tendence, někomu něco sdělovat. Ztrácíme tím své niterné pocity. Vystavujeme svou duši naodiv ... ostatně co jiného vystavovat, když už ani obyčejně nahé tělo snad nikoho nepřekvapí.

-přemýšlení je totiž namáhavé, nahání hrůzu .. tak proč se mu věnovat žejo...?!!-

by your side

Pláč, který není slyšet, máš ho v sobě

dusivé všeobjímajícno, bez citů

žadný dech, jen strach

jen napětí

co bude za chvíli

třást se před nevyřčeným, uvolni se, vydechni už

ty myslíš, že si snad vzpomenem

sestro kde jsi, zdá se a pak zmizí

změna podobry je lehce náhodná, mění dobu pobytu a mate, stále musí hledat

- žít se svým stínem je to, co tě zachrání

Iluze

Zavěšen v průvanu někde mezi beznadějí a prázdnem...

Asi tak se teď cejtim.

Neuskutečněný původně bezmyšlenkový sny, kterejma sem se nechal unášet a představovat si.

Pak sem spadnul na zem, přímo rovnejma nohama a řekl si, že nic nemá smysl. Jenom snění...

Sou to hlouposti.

Všechno.

co bude.

mít svý cíle a sny.

...jo ale ty cíle by asi měly bejt dosažitelný ne?

proč?

proč nesnít o -zdánlivě- nemožném...?

prázdno

Sedí v rohu kavárny a nad její hlavou se houpavě z reproduktoru line starý jazz jako kouř z cigarety. Ona sedí a hledí před sebe. Kouká do prázdna a přemýšlí o tom všem a zároveň o ničem. Snaží se vzpomenout si na uvolněné, nenucené chvíle. Kéž by jich bylo víc pomyslela si. Před sebou ne stolečku vedle jejího šálku s kávou ležel otevřený bloček s prázdnými stránkami...

objev známých známých věcí

Naladila mě skromnou, osobní a hlavně upřímnou náladou. Byla tam atmosféra, čaj a vinyl. Chytrý a povědomý. Zas a stále dokola.

---

V těchto krušných dobách je to zapotřebí.

Studium. Rodina. Vztahy a lidé. Všechno se hroutí.

Úsměv na tváři přece jen zůstává.

Ne a ne se ho zbavit.

---

Nové plány. Zaznělo to už tolikrát, že to snad ani není možné.

Ale přece. Kolik z nich se naplní a kolik vyústí v nikam?...

Když se podívám zpět. Mnoho věcí se změnilo. Život dostává otáček a je to jedině dobře. Vše směřuje nenuceně kupředu. Nepříjemných věcí by se měl člověk zbavit. A to já udělal. Je mi líp, i když následky už budou na vždy a s nimi i spojené problémy. ///To je život, řekla potom změna na premiéře nádražního porna./// Což je vlastně dokonale výstižný... A vše bude dobré.